Strava jako řešení? O únavě, zákazech a nemocných dětech.

S Maruškou se známe už nějaký ten pátek. Když je v Praze, chodíme spolu rády na kávu nebo nějaký zdravý oběd. A také jsme si vzájemně inspirací. Maruška inspiruje mě (a poslední dobou i mou dceru Kateřinu), jak na jednoduchá a zdravá jídla.

A já naopak ji tím, jak pomáhám ženám nastolit pořádek v jejich šatníku, aby se ve svém oblečení jednou provždy vyznaly, a jak je dokáži navést k tomu, aby objevily svůj osobní styl a ukotvily se v něm…

Krásná spolupráce, ne?

A protože toho máme společného opravdu dost, tak jsem Marii vyzpovídat, a tak vznikl tento rozhovor (včetně krátkého video rozhovoru, který najdete níže).

Na úvod bych vám velmi ráda Marušku představila.

Maria je maminka dvou dětí, kterým úprava jídelníčku neuvěřitelně zlepšila zdraví. Vaří pro celou rodinu přirozeně bez lepku, mléka a cukru, vymýšlí nové recepty, píše e-kuchařky a také blog.

Začtěte se, jsem přesvědčená, že si v něm každý najde to své.

Eva: V posledních dnech pociťuji velkou únavu, vyčerpanost a hodně lidí mi říká, že u nich je to jedno a to samé. Čím to může být? Že by ustupující zimou a přicházejícím jarem?

Maria: Já osobně si myslím, že velký podíl na naší únavě má způsob našeho stravování. V jídle je totiž velká síla, a jestli jsme unavení a bez energie, tak je velmi pravděpodobné, že jedním z viníků bude právě nevhodné jídlo, a ne jarní, letní, podzimní či zimní počasí.

Netvrdím, že jarní únava vůbec neexistuje, ale za posledních několik let, kdy se stravuji úplně jinak, než tomu bylo dřív, mám mnohem víc energie. I na jaře.

Eva: Maruško, ty už několik let vaříš pro celou rodinu přirozeně bez lepku, mléka a cukru. Jak ses k takovému stravování dostala a proč se uvedeným potravinám vyhýbáš?

Maria: Dovedly mě k tomu děti, samotnou by mě to asi nikdy nenapadlo.Byla jsem přesně ten typ holky, která řeší snad všechno… krom stravy. Lehce oplácaná, nic moc pleť, často nějaké záněty v těle. Ale jinak celkem spokojená.

A pak jsem měla děti. Nejdřív holčičku, která začala mít v necelém roce zdravotní problémy – ekzémy, které se postupně dost zhoršovaly. Samozřejmě jsem to řešila s pediatrem, ale nedokázal nám dlouhodobě pomoci. Kombinace mazání a kortikoidů totiž příčinu neodstraní. A se stravou to prý nic společného nemělo.

Takovéto „léčení“ nikam nevedlo,

tak jsem to zkusila alternativně – vyšetření u homeopata a test na potravinové nesnášenlivosti. Po potvrzené nesnášenlivosti kaseinu (BKM) následovalo vyloučení veškerých mléčných výrobků. Světe zboř se, ale za měsíc jsme žádné mastičky ani kortikoidy nepotřebovali.

Nebylo to jednoduché, ale tato zkušenost mi dala strašně moc – hlavně jsem začala chápat, že zdraví máme ve vlastních rukou. A začala se podle toho řídit.

Eva: S tím nezbývá než souhlasit. Také já měla své dvě děti velmi nemocné a hlavní, co mi při jejich léčbě pomohlo, bylo uvědomění, že právě já mám jejich zdraví ve vlastních rukou a že je čas začít něco dělat jinak. Ty se ale vyhýbáš i lepku a cukru, to s dcerou nemá nic společného. Proč?

Maria: Lepek jsem pak musela nečekaně vysadit, když měl zdravotní problémy mladší syn. Děti si berou střevní mikroflóru od matky, takže největším viníkem jsem asi já. 🙂

Naštěstí nikdo z nás nemá celiakii, což nám hodně usnadňuje situaci. Takže hned jak jsem se naučila vařit pro celou rodinu bez mléčných výrobků, musela jsem se učit vařit znova – tentokrát i bez lepku, tedy tak, abychom mohli jíst všichni společně.

No, cukr, to už byl takový můj nápad – když jsem zjistila, že budu muset vařit přirozeně bez lepku a mléka, tak jsem si řekla, že to zkusím i bez cukru.

Ušila jsem si na sebe bič, ale bylo mi celkem líto péct koláč z drahé bio mandlové mouky a pak tam nasypat cukr, který je v podstatě bílý jed.

Když už jsem pekla koláče z drahé mandlové mouky, nechtěla jsem do nich sypat nezdravý cukr.

Eva: No tak to znám. Před několika lety jsem měla mononukleózu a byla jsem téměř rok bez mouky, mléčných výrobků, alkoholu, kávy… Potvrdilo se mi, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Protože po pár týdnech nového stravování mi doslova narostla křídla. Takže bych si takovou očistu ráda zopakovala. Jen tedy bez té mononukleózy.Ty jsi napsala e-kuchařku plnou receptu, viď?

Maria: Ano, právě pro takové maminky, jako jsem já – potřebují vařit přirozeně bez lepku, mléka a cukru, ale zároveň tak, aby všem chutnalo a rodina mohla jíst najednou. Více informací o kuchařce najdete ZDE.

Eva: To zní skvěle. Já jsem nedávno v nějakém tvém článku viděla fotky, jak jsi vypadala pře 10 lety. Co vnímáš jako nejvýraznější změnu po úpravě jídelníčku?

Maria: Rozhodně to omezení cukru. Neříkám vysazení, protože to jsem ještě na 100 procent nedokázala. Ale i tak je to hodně znát. Vyčistily se mi chuťové buňky, mám lepší pleť, celkově víc energie. Také se mi nekazí zuby a nedrží se mi záněty v těle…

Je toho strašně moc, bylo by to na další článek. Jsem přesvědčená, že právě ten cukr je totiž nejhorší. Protože lepek nebo mléko můžou vadit některým lidem (a myslím si, že je takových lidí mnohem víc, než si myslíme – beru to podle sebe). Ale nejspíš to neškodí úplně všem bez výjimky. Ten cukr ale asi ano.

Eva: To rozhodně, ale já se pořád setkávám s názorem, že by bylo lepší nesladit vůbec než nahradit cukr třeba agávovým sirupem. Jaký na to máš názor?

Maria: To rozhodně ano, zrovna ten agávový sirup je omyl ve zdravé výživě. Nepoužívám ho. A rozhodně máš pravdu – ideální by asi bylo nesladit vůbec, případně jen sušeným ovocem. Většina lidí (včetně mě) by ale nedokázala žít úplně bez sladké chuti. A dá se sladit zdravě.

Používám třeba čekankový sirup, datle, rýžový slad nebo kvalitní med. Možnosti existují, ale také je důležité samotné množství – já sladím zdravě a v menším množství. A vidím na sobě výsledky.

Celkově je dobré sladit málo a zdravě. Pak na sobě určitě pocítíte výsledky.

Eva: Je pravda, že takhle je to mnohem jednodušší. Většina lidí si neumí představit, že by ze dne na den žili úplně bez sladké chuti – asi by to chvíli vydrželi, ale pak by se vrhli na první dort, který by je potkal.

Maria: No právě, a proto je lepší mít něco vlastního, oslazeného zdravě. Pak tě ty dorty nechají celkem chladnou… I když vždycky potkáš lidi, kteří ti budou říkat, že je to to samé, nebo že to nemá smysl.

A když nestíhám připravit něco vlastního, tak to řeším různými raw tyčinkami nebo nějakými ořechovými slazenými datlemi a medem. Mám je doma jako první pomoc, když nestíhám.

Eva: Vím, že hodně cestuješ. Jak řešíš jídlo na dovolené?

Maria: Mám nesnášenlivost na mléko a pšenici, takže já sama se úplně lepku vyhýbat nemusím. Spíš chci. To je na jednu stranu výhoda, na druhou je to nevýhoda.

Nedávno jsem třeba dostala neodolatelnou chuť na spaghetti carbonara. Pěkně se slaninou, smetanou a parmezánem. Protože „můžu“, tak jsem si je dala. Bylo mi pak celý večer dost blbě. Myslím, že mě to dlouho zase nenapadne. 🙂

Když nehlídám stravu, mám ekzémy, můžu se uškrábat. Stává se mi to, když jsem delší dobu mimo domov a nedokážu uhlídat stravu tak, jak bych chtěla.

To pak nastávají dietní chyby. Naštěstí znám příčinu, takže mi pak stačí pár dní doma, čistá strava a je to hned lepší. Děti to mají podobně.

Ale na dovolených nejdu cestou zákazů – vím, že to nikam nevede, naopak zakázané ovoce chutná nejvíc. Takže jen omezuji, co to jde.

Třeba když jde o zmrzlinu, tak se dohodneme, že si dáme, ale za celý týden jen jednou nebo dvakrát. To si pak užijeme bez výčitek, všichni společně. Cukr necukr. V restauracích se už většinou dá objednat maso s bramborem, zeleninou, risotto bez sýru nebo bezlepkové těstoviny.

Zdravé návyky a vztah k jídlu se podle mě tvoří doma, ne na dovolené.

Eva: Jak řešíš různé oslavy narozenin nebo výlety s dalšími dětmi? Hlavně když se stravují „normálně“ a mají třeba spoustu nevhodných potravin.

Mária: V první řadě s dětmi hodně mluvím – vysvětluji jim, co dělá cukr v těle a jak se dá rychle zvyknout na nepřirozeně sladkou chuť. Je to důležité a děti jsou jako houby – všechno je zajímá a neuvěřitelně nasávají informace.

Na druhou stranu vyrostly bez mléčných výrobků, a i když některé znají, tak se po nich hladově nevrhají. Celkově jsme si tak nějak odvykli od chuti kravského mléka. Navíc dcera chápe, že je to něco, z čeho se jí vrací ekzém, který nechce. Takže je pro ni přirozené se mléčným výrobkům vyhýbat.

Horší je uhlídat děti od sladkostí a lepku – právě třeba na těch oslavách, kde jsou jen děti bez rodičů. Ale věřím, že právě tím dialogem se naučí nejvíc (i když tam do sebe samozřejmě něco nevhodného dostanou – tomu se na oslavách nevyhnu).

Je dobré si odlišit, co je opravdu občas, a zabránit tomu, aby se z občas stalo často. A z často denně (nebo téměř).

Eva: Já také hodně řeším stravu, protože když jím zdravě tak je mi mnohem lépe a mám víc energie. A protože mj také učím ženy, jak se mít ráda, nejen přes oblečení, tak zrovna to, jak se cítím já je hodně důležité.

Když jím zdravě, je mi pak celkově lépe a mám víc energie. Třeba právě na to, abych mohla pomáhat dalším ženám k tomu, aby měly trvalý pořádek v šatníku a samy sebe raději.

Protože mluvit o sebelásce a zároveň dělat to, o čem vím, že mi škodí, mi nedává smysl.  

Maria: Tak to rozhodně. Když se cítíš dobře, tak to z tebe vyzařuje a můžeš to lépe předávat. Myslím, že to jde ruku v ruce. Na obojí si člověk rychle zvykne. Na krásné oblečení, pořádek ve skříni i zdravé tělo.

Eva: A co manžel, jí s vámi, nebo mu připravuješ jídlo extra? Chlapi chtějí většinou maso, sýry.

Maria: Většinou jíme společně, ale manžel je Ital a třeba k polévkám, které já můžu klidně denně, nemá takový vztah. Dcera je zase téměř vegetarián – z etických důvodů, takže někdy se domluvit je docela síla.

Syn samozřejmě napodobuje tátu, kdykoliv to jde. Oba milují těstoviny, které zase mně stačí tak 2x týdně. Takže většinou připravuji polévku a pak ještě něco potom – bud‘ jako hlavní jídlo, nebo jen něco malého, tak aby nebyla k večeři jen ta polévka.

Třeba nějaké placky, luštěninové karbanátky, někdy kvalitní maso apod. Prostě tak, aby si každý na stole našel, co mu chutná, a všichni si večeři užili.

Ale občas manželovi připravím něco, na co byl zvyklý, než nastala změna. Třeba talíř mozarelly jen pro něj. On žádná omezení nemá a naopak – má z toho radost, a o to víc mě pak podporuje.

Eva: Co bys doporučila na závěr? Třeba pro maminky, které se rozhodly změnit jídelníček, cítit se lépe, ale jsou ještě na začátku.

Maria: Shrnula bych to do 4 bodů. Je toho určitě víc, ale tohle je podle mě nejdůležitější.

  1. Jděte příkladem – tohle je nejdůležitější. Když budete tajně chodit na čokoládu a odmítat zeleninu, těžko předáte dítěti něco jiného. Ony se učí kopírováním od vás.
  2. Zrušte sladkosti za jídlem. Je to úplně zbytečný zvyk. Když už sladkost, tak vydržte do odpoledne – ke svačině.
  3. Nelpěte na zdravé stravě v každé situaci, za každou cenu a za každých okolností. Budete nešťastná, protože to nikdy nebude dokonalé a v dětech vzbudíte spíš odpor (a nejspíš i v partnerovi). Někdy to prostě nejde a není tak důležité, co sníte občas, jako to, čím jste denně živeni. Jen dodržujte to občas.
  4. Mluvte s dětmi. A naučte je, že je normální mít se ráda a dopřávat svému tělu kvalitní potraviny. Děti jsou jako houby a dokážou vstřebat opravdu velké množství informací. Když chtějí. 

Eva: Děkuji, Maruško, za rozhovor, já si rozhodně tvoje recepty vyzkouším. 

Maria: Evi, já děkuji tobě a těším se na příště!

Obě dvě máme zkušenost s úpravou jídelníčku kvůli zdravotním problémům dětí. Každá o tom víme své.

Máte také nějakou podobnou zkušenost? Napište nám o tom, zajímá nás to. bartakova.eva@post.cz nebo maria@mariajurkova.cz

Ať vám to sluší Vám přeje Eva Bartáková, stylistka, terapeutka šatníku a duše a autorka jedinečného online kurzu:  Přehledný šatník aneb Šatník s duší, co sluší.

 

Eva Bartáková

Narodila jsem se s darem cítit barvy a povahy lidí. Učím ostatní, jak pomocí svého oblečení dotvořit a nechat pravdivě promluvit jejich osobnost, své vnitřní já a upevnit si sebevědomí. Pomáhám jim vyznat se v jejich šatníku a sladit ho tak, aby ladil s barvami jejich duše i stylem života. 

Můj příběh si přečtěte zde>>

Komentáře
  • Stáhněte si ZDARMA

    e-book Terapie šatníku

    S e-bookem si svůj šatník jednoduše vytřídíte, přehledně uspořádáte, abyste v něm vždy našla, co vám sluší, a nemohla se splést.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky