Bože, snad nejsem schizofrenik

Ve třiceti letech jsem měla vybudovanou úspěšnou kariéru a byla jsem finančně velmi dobře zabezpečená. Jediné, co mi scházelo ke štěstí, byl hodný a milující muž, rodinné štěstí a alespoň dvě děti.

V té době jsem se cítila být něžnou, křehkou, milující ženou, která touží přijímat něhu a přeje si být opečovávaná a milovaná. Matkou, která zajišťuje rodině teplo domova, má náruč plnou lásky a pochopení. Milenkou a sexuální bohyní pro svého muže.

Mé vnitřní JÁ toužilo po láskyplném vztahu, ve kterém se muži naprosto odevzdám a nechám se hýčkat. Vypustím starost o zabezpečení rodiny a budu si užívat „tradiční“ ženskou roli strážkyně domácího krbu. Toužila jsem rozmazlovat svého muže i děti, věnovat se domácím pracem, opečovávat dům. S láskou přijímat něhu – nehmotné i hmotné dárky od svého muže jako poděkování za vše, co pro něj a pro náš vztah dělám.

Toto vše cítilo a přálo si mé vnitřní Já

Když jsem potkala svého muže, myslela jsem si, že to na mě vidí a chápe, jaká jsem.

Svým vzhledem a komunikací jsem ovšem vysílala úplně odlišné signály.

Můj muž jednou utrousil: „Nemám rád ufňukaný ženský, který se o sebe neumí postarat.“ Z téhle věty jsem nabyla dojmu, že mě bude milovat, jen pokud budu dostatečně silná a samostatná. Jen v tom případě naše manželství vydrží navěky.

Můj mozek mi radil ve stejném duchu: „Dávej si na všechny pozor, nikomu nemůžeš věřit. Ty jsi přece žena, která se bojí někomu odevzdat. Děláš dobře, že žiješ se strachem a od nikoho včetně svého muže si nebereš dárky, ty přeci nejsi nějaká chudinka. Všechno, co potřebuješ, si můžeš koupit sama a nemusíš být nikomu vděčná. Každý muž ti stejně jen ublíží a zneužije tvé lásky a něhy, kterou v sobě nosíš.“

A tak jsem v komunikaci s partnerem volila cestu menšího zla. Stále méně jsem se svému manželovi svěřovala a pomalu, ale jistě jsem mu přestala říkat, co mě trápí. Hlavně aby byl doma klid.

Oblečení jsem si v té době již několik let vybírala naprosto instinktivně. Věděla jsem, že mám od přírody velmi dobrý vkus. I proto bylo jednoduché uvěřit, že oblečení, které si oblékám, nosím jen proto, že to tak krásně ladí dohromady.

Jednoho dne jsem při pohledu do zrcadla viděla, jak ze mě díky oblečení vyzařuje sexappeal, sebedůvěra, samostatnost, ale taky trochu chlad a odstup. Byla jsem oblečená v krásném přiléhavém oblečení, ze kterého vyzařovalo, že jsem žena, která ví, co od života chce, a umí si za tím jít.

V tu chvíli jsem si připadala tak trochu jako schizofrenička.

Uvnitř mě se začaly hádat dva různé hlasy.

První mi říkal: Kdo jsi? Proč se mi tu objevuješ, když si chci prohlédnout sama sebe?

Druhý hlas začal skoro křičet: „Tohle ale jsi ty!!! Copak se nevidíš?“

První hlas bylo mé vnitřní Já, druhý hlas byl mého mozku.

Popravdě řečeno jsem tam stála a nechala ty dva v mé hlavě se hádat. Došlo mi, že ta žena v zrcadle jsem opravdu já. Eva Bartáková, oblečená jako krásně upravený a vystylizovaný sexy voják, připravený pustit se spíše do boje, než se otevřít a odevzdat do náruče milovanému a láskyplnému muži.

Jak jsem tam stála, uvědomila jsem si, jak těžké muselo být pro mého muže se ve mně vyznat. Vždyť i já sama jsem si najednou připadala jako schizofrenik, který neví, kým vlastně je.

Po tomhle prožitku se mi úplně změnil pohled na můj šatník i na způsob komunikace pomocí oblečení.

Rozhodla jsem se, že budu své Já i své tělo oblékat vědomě podle své momentální potřeby, podle vnitřního nastavení a aktuálního rozpoložení.

Aby lidé v mém okolí mohli skrze mé oblečení jednoduše pochopit a vycítit, kdo jsem a co potřebuji.

Všem ženám doporučuji své vnitřní Já a potažmo tělo obléci ne podle poslední módy, ale podle toho, co o sobě chtějí druhým lidem říci.

Zkuste si, jak osvobozující a jednoduché je komunikovat s lidmi díky vhodně zvoleným barvám a vzorům na oblečení.

Přejete‑li si, aby se k vám váš muž i vaše okolí chovalo citlivě a něžně, tak se do takového oblečení oblečte. Pomůžou vám k tomu šaty, sukně, květinové vzory a krajky, nejlépe v jemných pastelových barvách.

Jestli začínáte své ženství teprve objevovat a nejste schopná se hned obléci do květinových šatů nebo jemných pastelových barev, doporučuji nejprve začít nosit květinové doplňky. Myslím tím náušnice nebo jakýkoliv jiný šperk, šátek, kabelku nebo třeba pásek.

Jestli se ale z jakéhokoliv důvodu právě nacházíte více v mužské energii a citlivost a jemnost nemají ve vašem životě místo, doporučuji vám květinové a pastelové barvy nahradit šaty s ostrými vzory a v tlumenějších barvách.

Pokuste se vnímat oblečení a slova jako rovnocenný komunikační kanál.

Až se budete ráno oblékat, vyberte si své oblečení s tímto vědomím a pozorujte tu změnu.

Přeji Vám krásné listopadové dny v  oblečení o kterém  víte proč ho na sobě máte.

Eva Bartáková,

terapeutka šatníku a duše.