Jsem krásná a sexy, když…

Být přirozeně krásná a sexy, není tak těžké, stačí „jen“ když budete sama sebou.

Proběhla i vám teď hlavou myšlenka:

No tak to jsi mi teda poradila, tomu říkám dobrá rada nad zlato.“

Jo?

Ono to totiž není vůbec jednoduché, a proto píšu tenhle článek. Podělím se v něm s vámi o to, jak svou vnitřní i vnější krásu nastartovat a nechat rozzářit.

Tak jdeme na to.

„Bože, ty jsi tak neuvěřitelně krásná a sexy, vypadáš jako víla,“

řekl mi můj muž, když jsme se spolu procházeli takřka prázdnou dendrologickou zahradou.

Musím přiznat, že jsem se ten den cítila opravdu krásně, svobodně a neuvěřitelně sexy. A to i přesto, že…

• jsem neměla make­‑up a jediné, čím jsem svůj obličej přikrášlila, byla řasenka,
• chodila jsem bosa – před deštěm i po dešti,
• místo podprsenky, která by mi zvýrazňovala prsa, jsem měla jednoduchou bavlněnou braletku
• a mé vlasy si díky vlhkému a deštivému počasí dělaly, co chtěly.

A co tedy ten můj blažený pocit způsobilo?

To, že jsem se rozhodla si tento den se svým mužem užít, ať se děje, co se děje, a nic, ale opravdu nic neřešit. Prostě jen být sama sebou.

A být sama sebou právě pro mě znamená, že…

• jsem laskavá, milující, otevřená a plná důvěry,
• jsem v pohodlném oblečení, které mě netlačí a díky kterému ze mě vyzařuje jemnost, něha, ženskost a zranitelnost,
• jsem napojená na sebe samu, vnímám přítomný okamžik,
• a to hlavní: usmívám se a v celém svém těle cítím klid.

V ten den jsem všechno tohle prožívala.

Ráno jsem se oblékla do pohodlných šatů; připadala jsem si v nich krásně a volně… a s tímhle pocitem jsem vyrazila „do světa“ – na procházku do dendrologické zahrady s mým mužem.

Tenhle nádherný stav nenarušil ani déšť, který nás v zahradě překvapil.

Našli jsme si přístřešek, schovali se v něm a mohli celou tu krásu a klid kolem nás pozorovat v osamění. Když začaly padat kroupy, přišlo mi to až magické.Měla jsem pocit, že nás něco z hůry bombarduje a vyzývá, abychom si vychutnali přítomný okamžik a začali vnímat tady a teď.

A my si ho opravdu vychutnávali každým nádechem. Můj muž na mě mohl oči nechat a dokola mi skládal poklony, jak krásně, uvolněně, něžně a sexy vypadám.

Tak dlouho jsem si přála něco podobného prožít, ale ono to nepřicházelo… celé roky to nějak nešlo.

Teď už vím proč a ráda bych se o to s vámi podělila. Možná to totiž máte podobně.

Před lety bych si něco tak krásného a jednoduchého zkrátka a jednoduše nedovolila. Přišlo by mi to

„praštěný“ a málo „upravený“.

Teď mi asi moc nerozumíte, co? Hned vám to vysvětlím.

Dlouhá léta jsem žila v přesvědčení, že MUSÍM vždycky vypadat upraveně – po všech stránkách.

• Takže jsem byla skoro každý den perfektně nalíčená.
• Měla jsem vždy pečlivě upravené vlasy.
• Věřila jsem, že musím nosit push­‑up podprsenku s kosticí, aby vynikla má prsa.
• Pohodlné oblečení u mě v šatníku vlastně nemělo místo.
• V botách na podpatku (ale i bez něj) jsem trpěla, protože mám širokou nohu a všechny „normální“ boty mi byly prostě úzké. A ačkoliv miluju dlouhé procházky, asi pochopíte, že jsem se do nich fakt nehrnula.

Mé staré nastavení, kdy jsem se pořád kontrolovala, mi nikdy nedovolilo si život užít. Byla bych totiž

málo upravená“.

Štvalo by mě, že nemám upravené vlasy. Bosa bych tehdy ani náhodou nechodila, takže bych měla špinavé a promáčené boty – z toho bych šílela. A to nemluvím o tom, že by mě ve starých botách bolely nohy a podprsenka s kosticí by mě – jako vždycky – tlačila. (Pořád bych myslela na to, kdy už si jí konečně sundám a zuju si ty děsný boty.)

Je až neuvěřitelné, jak málo jsem se měla ráda. Tak dlouho jsem se trápila v oblečení, ve kterém jsem se cítila jako ve svěrací kazajce, jen proto, že jsem si myslela, že to jinak nejde.

Věřila jsem, že jen v takovém oblečení se budu svému muži líbit, protože v takovém mě potkal a zamiloval se do mě. To, že díky svému oblečení vyzařuji samostatnost, tvrdost, nezávislost a do jisté míry i odstup mě v té chvíli ani nenapadlo.

Mé vnitřní já tak moc toužilo, aby se ke mně můj muž choval vlídně a jemně, aby mě hýčkal a opečovával jako něžnou květinu. Jak to ale mohl vědět! Nikdy jsem mu to neřekla, vidět to na mě nebylo… a jak je obecně známo, muži se opírají o fakta:

„Vidím, co vidím, a slyším, co slyším.“

Ruku na srdce, dámy, jak často v klidu a otevřeně říkáte svému muži, jak se cítíte? A je na vašem oblečení vidět, kým opravdu jste?

A víte to vlastně vy sama?

Máte ve svém šatníku oblečení pro všechny své životní role?

Pro tu holku, co ráda chodí na procházky, i pro osudovou ženu, co se s mužem vypraví do divadla nebo na večeři při svíčkách?

„Tak trochu…“ nebo „No, moc ne…“

Aha. Dobře to znám. A víte, co s tím?

Mě pomohlo zamyslet se a sepsat si,

• jak se chci ve svém oblečení cítit?
• co chci, aby o mně oblečení říkalo? (V práci jsem chtěla zdůraznit jiné vlastnosti než na výletě nebo doma.)
• jak chci, aby mě vnímal můj partner?
• jaké mám ráda materiály a jaké vzory?
• které barvy se mnou souzní?

Doporučuji vám udělat totéž. Možná totiž přijdete na spoustu zajímavých věcí. Já jsem se tehdy nestačila divit!

A jak se svými odpověďmi naložit dál?

Víte, co jsem tehdy udělala já? Stoupla jsem si před svou skříň a začala třídit.

Zbylo mi v ní jen pár kousků, byla jsem dost radikální… ale vy to můžete mít jinak.

V každém případě – to, v čem jsem oblečená, ovlivňuje mé denní nastavení, to, jak se ten den cítím. A když mám ve skříni jen oblečení, ve kterém se cítím skvěle – prostě nesáhnu vedle.

Kdybych to úplně zjednodušila – k tomu, abych se začala cítit sama sebou, byl prvním krůčkem můj vytříděný šatník.

Když si totiž můžu ráno vybrat ze skříně oblečení, které s mou náladou perfektně ladí, které vyjadřuje, v jaké roli dneska jsem, je pro mě snazší být sama sebou. A když jsem sama sebou, cítím se krásná (a sexy 😉 ). A když se tak cítím já, vnímá to tak i mé okolí.

Máme to podobně? Ráda byste se oblékala tak, aby to podtrhlo vaši osobnost? Abyste se cítila krásná, pořád vám to slušelo, ale pořád jste to byla vy?

Proberte svůj šatník, kousek po kousku. Nemusíte se oblečení hned zbavovat. Je ale dobré vědět, co v šatníku máte, a co vám tam naopak schází. S tím už se totiž dá pracovat.

Mám pro vás ještě pár tipů, jak svůj šatník třídit a na co je dobré dát si pozor.

Můžete si je poslechnout 22. října večer na workshopu Jak vytvořit přehledný šatník, co sluší, kde o tom všem budeme mluvit. Je zdarma a registrovat se na něj můžete >>>tady<<<.

Mám v něm pro vás nachystaný malý testík, abyste zjistily, jak na tom váš šatník je, budeme mluvit i o tom, jak ho vytřídit efektivně, čím se zabývat víc do hloubky a čím se naopak nezdržovat.

Budeme se také zamýšlet nad tím, kdo nebo co blokuje vaši touhu nosit oblečení, jaké si přejete.

(Třeba v mém případě to byl strach, že se v takovém oblečení nebudu líbit svému muži, že lidem kolem sebe už nebudu připadat tak atraktivní, když dostatečně nevyniknou má prsa a štíhlá postava. Bylo to ale přesně naopak. Mému muži se líbím víc než kdy předtím.

A to, že si někdy podprsenku nevezmu vůbec, označuje za opravdu hezkou módu.)

Kdybyste workshop náhodou zmeškala třeba proto, že zrovna 22. října máte na večer domluvené kafe s kamarádkou nebo se dětem ne a ne chtít do postýlek, nemusíte věšet hlavu! Na e­‑mail, který uvedete při přihlášení na workshop, vám, až workshop skončí, pošlu jeho záznam. Můžete se na něj pak v klidu podívat později, dostupný bude až do neděle 27. října.

A kdybyste už teď věděly, že se do třídění šatníku chcete pustit, ale máte pocit, že taková akce je nad vaše síly, tak vás srdečně zvu do svého třítýdenního online kurzu Přehledný šatník aneb Šatník s duší, co sluší, kde se do třídění pustíme opravdu z gruntu.

Další kolo online kurzu startuje 4. listopadu ale přihlásit se do něj můžete již teď.

Kurz můžete omrknout >>tady<<

A to už je dneska vážně všechno.

Mějte krásný den

a kéž se vám daří být sama sebou co nejčastěji.

S láskou Eva