Jak jsi mi to mohla udělat mami?

„Mami, já se Mikuláše hrozně bojím,“ říkal mi před pár dny můj sedmiletý syn.

„Mikuláše se ale bát nemusíš, miláčku, ten je přeci hodný, má děti rád, a ještě je vždy obdaruje něčím pro potěšení.“

„No jo, ale je s ním vždycky ten zlý čert, co vždycky ví o všem, co jsem kdy udělal špatně.“

V tu chvíli jsem se rozhodla, že mu přečtu, kdo to vlastně svatý Mikuláš byl.

Takže…

Svatý Mikuláš z Myry byl biskupem, který byl již za svého života velmi oblíbený a známý svou štědrostí. Je uctíván jako patron dětí, lékárníků, studentů, námořníků… 

Též jsem se rozhodla odkrýt  mu celou pravdu o tom, že Mikuláš, který chodí za dětmi spolu s čertem každý rok 5. prosince, není opravdový, ale pouze svatého Mikuláše z Myry napodobuje tím, že si oblékne šat jemu podobný.

„No a co čerti?“ ptal se mě s vytřeštěnýma očima. „Ti ale existují, viď?“ „Ne, neexistují miláčku,“ odvětila jsem, jak jen to šlo laskavě. „Tak tomu nevěřím!“ postavil se syn na nohy a koukal na mě až zle. „Vždyť oni vždycky věděli o všem špatném, co jsem za uplynulý rok udělal!“

V tu chvíli mi vyschlo v krku a pociťovala jsem úzkost a lítost nad tím, že jsem mu kdy lhala. Mé rozhodnutí dotáhnout toto přiznání, odhalení až do konce mě neopustilo, a tak jsem mu řekla:

„Těm čertům jsem to tenkrát napsala já, Vašíku, moc se ti za to omlouvám.“

Stál tam, chudák, jak opařený, a v tu chvíli z něj vypadlo: „Jak jsi mi to mohla udělat? Proč jsi jim to psala? Takže jsou to opravdu jen lidi, kteří na sebe natáhnou oblečení, aby mohli děsit děti?“

Po dvou hodinách ticha ke mně přišel  a řekl, že mou omluvu přijímá, ale že by ho moc zajímalo, jak k tomu chci přistoupit letos. Že on do pekla  tedy rozhodně nejde.

Nedokáži ani popsat, jak moc se mi ulevilo. Hned jsem ho ale oslovila s další prosbou:

„Co můžu udělat pro to, abys se mnou s klidem a důvěrou také letos do pekla v Koněpruských jeskyních šel?“

„Jestli je to tak, jak říkáš, tak mi přečti, jaké mé hříchy jsi jim napsala letos.“

Vzala jsem tedy papír připravený pro čerty a četla:

„Coby sedmiletý chlapec jsem bez hříchu. “

„To tam určitě není napsaný! To ti nevěřím!“ vyhrkl na mě.

Jeho nedůvěře jsem se nemohla vůbec divit, a tak jsem mu navrhla, ať si ten papír vezme, a nechá si to ještě jednou přečíst od své sestry.

Neváhal ani minutu a běžel se přesvědčit o pravdivosti mých slov.

Když se vrátil, tak zářil jako sluníčko. Rozhodným hlasem mi sdělil, že to teda se mnou ještě jednou prubne a do toho pekla se mnou půjde.

V pekle mu čerti řekli:

„Tak to jsme tu ještě nikdy neměli! Prý jsi jako sedmiletý chlapec bez hříchu. Fuj, bolí nás z tebe úplně všechno, protože smrdíš čistotou! Jdi si s tou čistou duší smrdět nahoru k andělům!

Tak tam tedy šel, vzal si svůj dáreček a pyšně a klidně vyšel z Koněpruských jeskyní, tedy pardon, z pekla, klidný a šťastný.

A víte, co bylo pro mě jako pro maminku (a terapeutku šatníku a duše) úplně nejkrásnější?

To, že mi můj sedmiletý syn řekl:

• „Moc se mi ulevilo, že už vím, že to, co mě děsilo, byl jen kus hadru, co měli na sobě.“
• Už vím, že ti můžu věřit.“

Dnešní večer, 5. prosince, je předvečerem svatého Mikuláše . Pro mě osobně je to ale též ukázkový den v tom, jak na okolí, v tomto případě hlavně na naše děti, dokážeme cíleně, ale přitom nevědomě zvoleným oblečením  působit.

Proto navrhuji:

Pojďte se právě tento den pokusit prožít vědomě a s vědomím, že slova a oblečení jsou rovnocenný a silný komunikační kanál.

Přeji vám krásný a láskyplně prožitý den svatého Mikuláše,

Eva Bartáková, terapeutka šatníku a duše