Program strach versus realita

Mami, prosím, půjdeš se mnou do vody?

Zeptal se mě můj syn v létě u řeky Jizery. S vědomím, že voda má zhruba 15 stupňů, vzduch kolem 20 a nesvítí sluníčko, mě jeho prosba popravdě vyděsila.

Srdce mi říkalo:

Jdi, bude mít radost,

ale celé mé tělo se při pouhé myšlence, že do té ledové vody vstupuji, naprosto děsilo.

Mozek mi říkal: „

Nechoď tam, bude ti zima, nemáš se potom čím zahřát. Chceš onemocnět, a zkazit tak sobě i dětem prázdniny?

S obdivem jsem se dívala na děti, které si ve vodě spokojeně hrály, a nechápala jsem, jak tam mohou, tak dlouho vydržet a neumrznout.

Po synově dalším naléhání jsem aspoň svolila, že si sednu do řeky na kámen. Brzy jsem se ale omluvila s tím, že už necítím nohy a potřebuju se zahřát. Odměnou mi byl synův ne moc spokojený úsměv, ale hlavně, jak mi předem říkal mozek, zmrzlé nohy, které jsem se pak neúspěšně pokoušela zahřát u ohně.

Mozek a naše nahrané nevědomé vnitřní programy jsou tak mocné, že nás kolikrát ani nenapadne jít proti nim a zpochybňovat jejich pravdivost. Můj program ohledně studené vody umí křičet smrtelná varování velmi silně. Přitom mé vnitřní já opravdu obdivuje lidi, kteří dokážou v zimě plavat ve Vltavě, sama jsem si přála to zkusit.

Letos v březnu jsem tento omezující program ve své hlavě porazila, a tak jsem si potvrdila, že mé strachy a vnitřní programy opravdu nemusí být pravdivé, a často ani nejsou mé vlastní.

Na jedné víkendové akci šli přátelé zkusit vodu ve venkovním bazénku, kde na hladině plavala ledová krusta. Vedla je má sousedka a kamarádka Tereza, která svůj zimomřivý program v hlavě dokázala smazat. Věděla jsem to o ní a od té doby jsem měla v plánu, že někdy se to od ní taky naučím. Jednou určitě.

Ale ve chvíli, kdy se ostatní nořili do vody a já si opět říkala, že zrovna dnes není ten správný okamžik to zkoušet, jsem se skoro vyděsila. Že právě proto, že můžu vlastně kdykoli, se k tomu nikdy neodhodlám! V tu chvíli se ve mně něco zlomilo a já měla úplně jasno, že do toho jdu. A že to dokážu! Bylo to neuvěřitelně osvobozující.

Teplota vzduchu byla 2 °C, teplotu vody jsem v té euforii zapomněla zjistit. Popravdě řečeno jsem se tím ani nechtěla zatěžovat, nechala jsem se vést svým vnitřním já a Terezou, která je skvělou průvodkyní – nenaléhá, jen podporuje.

Ten pocit byl nepopsatelný – potopit se do ledové vody beze strachu. Fyzicky jsem cítila, jak se celé tělo prokrvuje a ožívá. A uvnitř mě přitom tryskaly gejzíry radosti nad nově nabytou svobodou. A hrdosti, že dokážu mnohem víc, než jsem si myslela. Hurá, porazila jsem svůj program v hlavě, vyhrála jsem nad svým strachem!

Každý si takové programy v hlavě nosíme a většinou jich je mnoho. Často po něčem toužíme, ale strach nám nedovolí za tím jít. Nebo čekáme na tu nejlepší chvíli, která ale nemusí vůbec přijít. Vidím to u svých klientek. Touží po zásadní změně šatníku, jen si netroufají a nevědí, jak na to. Velmi často si o mé služby řeknou až po dlouhém váhání a přemáhání strachu.

Čekají na vhodnější čas…

  • až trochu zhubnou
  • až si šatník trochu proberou samy
  • až budou mít víc peněz…

A kolik takových čeká, a nikdy se k radikální změně neodhodlají?

Děti přirozeně rády dovádí ve vodě a nehledí přitom na to, že je studená. Ještě si nestihly v hlavě naprogramovat, že studená voda je špatná, nepříjemná, nebezpečná. A tak pro ně špatná, nepříjemná ani nebezpečná není. Stejně tak my ženy přirozeně chceme být krásné, jen jsme si během života naprogramovaly v hlavě spoustu omezení – co je vhodné, co se nosí, co je a není in. Je jich tolik, že se nám někdy „podaří“ na svou přirozenou touhu po kráse úplně zapomenout.

A proto vyzývám všechny čtenářky: jděte si za tím, po čem toužíte. Udělejte to hned, žádná lepší chvíle nenastane. Radikální krok je nejlepší, ráda vás světem krásy povedu. Tak jako mě vedla Terezka do ledové vody. Dovolte si zažít ten osvobozující pocit, tu svobodu a radost ze sebe samé. Věřte, že si ji zasloužíte.

Těším se na vás a také na to, jak si teď v létě zaplavu se synem v Jizeře. Protože vím, že studená voda mi neublíží.

Na nabídku mých služeb se podívejte ZDE>>>

Eva Bartáková,

terapeutka šatníku a duše

 

Eva Bartáková
Narodila jsem se s darem cítit barvy a povahy lidí. Učím ostatní, jak pomocí svého oblečení dotvořit a nechat pravdivě promluvit jejich osobnost, své vnitřní já a upevnit si sebevědomí. Pomáhám jim vyznat se v jejich šatníku a sladit ho tak, aby ladil s barvami jejich duše i stylem života.  Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře